Služba „Máte web na hovno?“ je určena všem majitelům a provozovatelům webových stránek a prezentací. Cílem služby je prostřednictvím jednoduchého dotazníku identifikovat slabá místa na webových stránkách. Prostřednictvím zodpovězení 8 otázek se uživatel služby dozví, kde je možné jeho prezentaci či webovou aplikaci zlepšit. Zásadní jsou podle mě 1) užitečnost daného webu pro jeho návštěvníky a 2) jednoduchost použití webu.

Právě díky jednoduchosti použití dochází u mnoha Web 2.0 služeb k jejich masivnímu rozšíření mezi internetové publikum. To však pouze v případě, že přináší svým uživatelům jasný užitek. Mezi úspěšnými webovými službami najdeme většinou takové, které řeší problémy reálného světa. Třeba tím, že svým uživatelům šetří čas nebo peníze.

Domácí internet je vinou určité izolovanosti mírně pozadu. Procento uživatelů pokročilých webových služeb je u nás prozatím nízké, stejně jako například počet lidí zapojených do jinde populárních sociálních sítí. V následujícím období tak můžeme na českém internetu očekávat spíše kvalitativní (a pozvolnou) proměnu stávajících webových stránek ve webové služby. Přežijí ty, které nebudou na hovno.

Dnes? Kožní problémy jsou za mnou a vlasovou kosmetiku nepoužívám, protože ji není na co nanášet. Mainstream už neposlouchám. Hudba je digitální, nedá se moc dobře uchopit, ale zato se snadno sdílí. Gramofony se přestěhovaly do starožitnictví. A Madonna? Ta je kupodivu stále při síle. Zastihnout ji můžete třeba na MySpace.

P.S. Mě na Twitteru mimo jiné

Marně se snažím v té záplavě slov mé vyvolené vysvětlit, že jsem zapřísáhlý odpůrce porna a že mou specializací je pouhé a čisté softcore bez jakékoliv příměsy vulgarity či obscénnosti. Vysvětluji, že „sjíždění porna“ je pro mě stejně nepřípustné jako pojídání dobře naloženého steaku z hovězí svíčkové pro zapřísáhlého vegetariána. Má slova jsou ale úplně zbytečná. Tak se snažím ukázat dobrou vůli a ukazuji jí stovky oblíbených odkazů na http://del.icio.us/honzik/mild a .. žádné porno. Nic však nepomáhá. Začínám tedy přemýšlet sám nad sebou. A nic, bez výsledku. Jak tohle všechno jenom mohlo vzniknout?

Zkouším to z druhé strany. Prý to našla ve „vyhledávači“, prý je to tam, v tom políčku (s dovětkem „Ty to potřebuješ co!“). Hmm, na Googlu přece takového nic být nemůže a jiný vyhledávač neznám. Jak, že se ta „Veronika“ jmenovala? Fargašová? Ne, nějak jinak. Jo, už to mám: Fasterová. Prý účinkuje v jakési „reality show“ na jedné komerční televizi, pokud si dobře pamatuji aspoň část obvinění. Přesto, že televizi skoro vůbec nesleduji, tak mi došlo, že to bude asi herečka Cítím, že se postupně dostávám k rozuzlení, vyvrcholení a uzavření celého případu.

No a pak mě ještě napadlo, že má láska používá freemail na Centrumu nebo na Seznamu, sám ani nevím, který přesně. Prý na tyhle weby chodí u nás v České republice hodně lidí, údajně nejvíc na Seznam. Dost lidí na takových webech i vyhledává. Má partnerka si pochvaluje, že tam najde, co nezná. Pravda, tentokrát se jí to povedlo dokonale. Děkuji Ti, pane Našeptávači!

Autor během několika málo hodin, snad desítek minut, procestoval několik velkoměst Spojených států amerických, aby podal svědectví o jednom parném červnovém dni kdesi za Atlantikem. Práce východoevropského vizionáře bude ještě v letošním roce publikována kromě internetového vydání také v knižní podobě v prestižním nakladatelství Taschen. Připravovaná kniha by se, podle vyjádření autora, měla jmenovat „A Virtual Concept“ (česky volně přeloženo „Virtuální koncept“). Výstižnější bude zřejmě podtitul celé road-movie epopeje: moogle gaps.

A co dodává ke své práci sám autor?

No mně právě příde zábavně sporná ta myšlenka, že to nejsou „moje“ fotky Hejbal jsem tou kamerou? Hejbal. Udělal kompozici? Udělal. Našel místo, našel Co víc by vlastně měl člověk udělat, aby fotka byla „jeho“? Uwaga.

Já sám za sebe můžu říct s otevřenými ústy jen jedno: je to geniální a mně se to moc líbí Díky Tome!

P.S. Pokud se chcete dovědět více o technologii, kterou autor použil k zachycení snímků, mrkněte se na článek „Odkud jsou 3D ulice na Google Maps?“ od Milana Kryla. Jaké další mash-upy nám přinese Web 2.0? Nevím.

Já totiž nefotím ani ve verzi 1.0, obraz totiž komponuji na matnici středoformátového přístroje Rolleiflex Automat z roku 1938 a exponuji na černobílý svitkový film s negativem o velikosti 6 krát 6 centimetrů.