Služba „Máte web na hovno?“ je určena všem majitelům a provozovatelům webových stránek a prezentací. Cílem služby je prostřednictvím jednoduchého dotazníku identifikovat slabá místa na webových stránkách. Prostřednictvím zodpovězení 8 otázek se uživatel služby dozví, kde je možné jeho prezentaci či webovou aplikaci zlepšit. Zásadní jsou podle mě 1) užitečnost daného webu pro jeho návštěvníky a 2) jednoduchost použití webu.

Právě díky jednoduchosti použití dochází u mnoha Web 2.0 služeb k jejich masivnímu rozšíření mezi internetové publikum. To však pouze v případě, že přináší svým uživatelům jasný užitek. Mezi úspěšnými webovými službami najdeme většinou takové, které řeší problémy reálného světa. Třeba tím, že svým uživatelům šetří čas nebo peníze.

Domácí internet je vinou určité izolovanosti mírně pozadu. Procento uživatelů pokročilých webových služeb je u nás prozatím nízké, stejně jako například počet lidí zapojených do jinde populárních sociálních sítí. V následujícím období tak můžeme na českém internetu očekávat spíše kvalitativní (a pozvolnou) proměnu stávajících webových stránek ve webové služby. Přežijí ty, které nebudou na hovno.

Nový produkt je představen velice přátelsky a to prostřednictvím kresleného příběhu na http://books.google.com. Veškeré oficiální informace jsou pak dostupné na Blogoscoped.com, prohlížeč prozatím běží pouze na systému Windows.

Neoficiální představa Google může být třeba následující. Na vašem počítači je nainstalován nějaký open-source operační systém, zřejmě Linuxového typu. Po zapnutí počítače se automaticky připojíte k internetu, pokud je připojení k dispozici, a bez jakéhokoliv zásahu uživatele nabíhá prohlížeč Chrome. Startovací stránkou je ideálně iGoogle.com. Na stránce je několik hlavních sekcí. První je emailový widget (Google jim říká gadgety) v podání Gmailu. Druhá sekce ukazuje vaše aktuální schůzky pro daný den, obsah dodává Google Calendar. Třetí sekci představují Google Dokumenty, kde můžete najít poslední zpracované texty a tabulky. A ejhle, naskakuje „instantní“ zpráva od jednoho z vašich kontaktů. Pochopitelně doručená přes Google Talk. Hned se jí budete věnovat. Jen co v rychlosti přelétnete nejnovější RSS zprávy v Google Reader gadgetu. Nade vším pak trůní jedno velké pole pro vyhledávání. Pole, které představuje pro Google hlavní zdroj příjmů a které umožňuje to, že za žádný z výše uvedených programů, které běžný uživatel počítače potřebuje ke svému životu, nemusíte zaplatit ani korunu.

Technicky má Google vše pod kontrolou. Chrome je vybaven novým javascriptovým strojem, který je na míru šitý Google aplikacím. Teoreticky by jejich běh měl být v Chrome rychlejší a bezpečnější než v jiných prohlížečích. Pokud se uživatel odpojí od internetu, potřebnou funkcionalitu dodá technologie Google Gears. Po opětovném připojení k síti se pouze synchronizují dokumenty (případně elektronická pošta a aktuální novinky) mezi online a offline verzí. Pokud jde o vývojáře ostatních aplikací, budou vítáni. Své aplikace budou moci pomocí API napojit na platformu Googlu. Vše pak poběží na Google App Engine. Tím vznikne komplexní ekosystém pro vše, co dnes od výpočetní techniky očekáváme.

Kdo si pak koupí Windows od Microsoftu? A bude si třeba ještě pořizovat kancelářskou sadu MS Office? Je jasné, že v nejbližších několika málo letech se v Redmondu nemusí obávat razantního poklesu obratu a zisku. Co pak ale? Před Microsoftem je tak nová výzva. Není také bez zajímavosti informace, která proběhla na Twitteru. Známý blogger Robert Scoble prohlásil, že Microsoft zvažoval použít jméno Chrome pro svůj prohlížeč medií nové generace. Prý ale od tohoto záměru ustoupil.

P.S. Chrome jsem zkusil. Je velmi rychlý (palec nahoru), inovativní (např. Task manager – palec nahoru) a nekompletní (chybí pluginy – palec dolů).

Napsáno pro Digitalne.cz.

Psaným slovem to lze těžko lépe vyjádřit. Zmíněné video je pro mě dokonalým příkladem či návodem, jak vysvětlit moderní technologii, kterou zvládají (minoritní) geekové levou zadní, (majoritním) masám. Prostě se mi líbí a nemůžu si pomoct Skvělá práce od Common Craft!

Ještě mě napadá vložit pár statistických údajů z mého Google Readeru. Tohle je celkový přehled, je vidět, že denně zkonzumuji asi 40 blog postů. A „nešéruji“.

Kdy se věnuji čtení RSS v rámci dne, ukazuje další obrázek s grafem. Samotného mě to trošku překvapilo. Už vím, proč jsem tak nevyspaný.

Poslední tabulka ukazuje seznam blogů, které obsahují „nejvíc nejlepších“ příspěvků, které je zvykem v Google Readeru „hvězdičkovat“.

Uživatele Twitteru jistě nepotěšilo oznámení, že služba nebude nadále podporovat doručování zpráv prostřednictvím SMS skrz telefonní kontakt ve Velké Británii. Tato novinka se tak negativně dotkla i českých uživatelů Twitteru.

Důvodem ukončení SMS podpory je cena za doručování krátkých textových zpráv, která u průměrného uživatele Twitteru dosáhla 1000 dolarů za rok. Doručování „mobilních“ Twitter zpráv je tak nadále dostupné pouze pro uživatele ve Spojených státech, Kanadě a Indii.

Internet je ale mimořádně flexibilním organismem. Ani ne 24 hodin po oznámení Twitteru přišla zpráva od Stasis Media, která ohlašuje plán na spuštění nové služby tweetSMS. Služba by měla zprostředkovávat doručování Twitter zpráv pomocí SMS, údajně za „malý poplatek“, a tím nahradit ztracenou funkcionalitu Twitteru.

Že bychom byli svědky „zdravého“ přechodu od webových služeb zdarma ke službám placeným? Ukáže se, že ekonomické zákony platí i pro doposud částečně anomální ekosystém internetu?

Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek

Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici

Daniel Dočekal v dnešním článku na Lupě reaguje na nedávné představení projektu Google Friend Connect. Přesně taková osvěta je potřebná, takže díky za takový příspěvek!

Zcela oprávněně v textu zaznívají následující požadavky na změnu fungování sociálních sítí a webu vůbec:

• „Současný web fungující jako tisíce izolovaných ostrůvků již není prakticky použitelný.“
• „A vidět je to zejména v sociálních sítích.“
• „Platformou se musí stát samotný web.“

Daniel mi tímto vlastně naservíroval ideální přihrávku. Již delší dobu mám v plánu napsat něco o Dataportability.org, česky přenositelnosti dat. A plány se maj plnit hlavně o Vánocích

Iniciativa Dataportability.org je odpovědí na tři výše uvedené citované požadavky. Krátké video napoví:

DataPortability – Connect, Control, Share, Remix from Smashcut Media on Vimeo.

Za zmínku tak stojí například mikroformát hResume, který by měl být mimo jiné nějak extrahovatelný z profilu na LinkedIn (přidejte si mě mezi kontakty). Pak určitě Attention Profiling Markup Language, který říká, že mám rád Red Hot Chilli Papers, squash, klasickou černobílou středoformátovou fotografii a třeba kvalitní zelený čaj. Dále „přátelské“ mikroformáty XFN a FOAF atd. atd.

V obecné rovině by tyto věcičky měly transformovat web do stavu, kdy data budou putovat internetem, tedy i sociálními sítěmi, tak, že budou obsahovat svůj vlastní popis (co jsou zač), čímž se usnadní jejich znovupoužitelnost. Laicky řečeno, na webu nebude takový bordel

Chcete více informací? Pak můžu vřele doporučit skvělou prezentaci od Novy Spivacka s názvem Making sense of the semantic web. Ano, je o sémantickém webu (UPDATE: prezentace vložena):

Google nedávno uvedl na trh svou hostingovou službu Google App Engine, což není nic jiného, než odezva na úspěch on-demand hostingu v podání Amazonu. Obě služby se dají popsat jako platformy pro provoz zákaznických aplikací, někdy se mluví o tzv. cloud hostingu. Jejich účtování probíhá tak, že zákazník platí pouze za spotřebovaný výpočetní výkon či uskutečněné datové přenosy (tedy model on-demand, o kterém zde už byla řeč). Zajímá-li Vás podrobné srovnání obou platforem, přečtěte si článek Comparing Amazon’s and Google’s Platform-as-a-Service (PaaS) Offerings od Diona Hinchcliffe.

Malá otázka do pléna: chtěli byste provozovat svou webovou aplikaci na sdíleném hostingu, řekněme za 19 korun měsíčně, na přetíženém pět let starém serveru v garáži (rozuměj „serverovně“), která je uzamčená jedním visacím zámkem? Anebo budete spíše důvěřovat Amazonu či Googlu a jejich infrastruktuře, do které každá z firem investovala během let nemalé peníze a která zvládá obsluhovat požadavky milionů uživatelů z celého světa spolehlivě a s minimální odezvou?

Kam tím vším mířím? Divte se, ale řeč je opět o Webu 2.0, tedy spíše o jeho základních principech. Propojte jednotlivé prvky systému (v tomto případě servery) do sítě (jakéhosi virtuálního clusteru), učiňte tuto síť globální a zajistěte lokální dostupnost služby (třeba pomocí content delivery network). Výsledný efekt takové služby (globální hostingové platformy) pak není prostým součtem výkonů jednotlivých serverů zapojených do sítě, tudíž nejde o pouhou kvantitativní změnu. Výsledná služba totiž přináší uživatelům zcela novou kvalitu, která je nesrovnatelná s .. například devatenáctikorunovým hostingem.

Napadá mě analogie se službou del.icio.us, kterou používám pro sociální „záložkování“. Když si ukládám své oblíbené URL adresy v prohlížeči, je to v pořádku. Když používám del.icio.us (přidejte si mě , získám totéž a i něco navíc. Dozvím se, jaké další zajímavé články či užitečné informace stojí za přečtení, resp. pozornost. Jsou to ty, které si uložily mé spřátelené kontakty, tedy lidé, kteří se zajímají o podobné věci jako já a kterým po odborné stránce důvěřuji. Výše uvedenou novou kvalitou je zde přístup k filtrovanému toku odborných informací.

A proto: není třeba diskutovat o tom, co je a co není Web 2.0. Je třeba inovovat. Ne pro inovaci samotnou, ale pro novou kvalitu, kterou ocení uživatelé v globálním měřítku. Jinak se v naší malé zemi rozloží nejen webhosteři, ale pomalu a jistě i ostatní poskytovatelé internetových služeb. Nechtějte to pak cítit!

Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg

Srovnávat oba projekty je dost těžko možné, ale přesto: z obou služeb mám velmi různé dojmy. Plugin od AllPeers jsem osobně zkoušel velmi letmo, přišlo mi to zajímavé z pohledu technologií, nicméně jako produkt velmi těžko prodejné. Cílení na skupinu power-users prohlížeče Firefox spolu s neexistencí jasného obchodního modelu se ukázaly jako smrtelné.

To, že nadšení z technologií nestačí, ví určitě moc dobře Roman Staněk. Po dvou success-stories (Netbeans, Systinet) rozjíždí svou třetí společnost s názvem Good Data Corporation. Co nabídne? Prozatím nejsou zcela zřejmé detaily služby, půjde však o business intelligence platformu pro analýzu obchodních dat, tvorbu reportů, provoz datových skladů (data warehousing) a datovou integraci. Něco málo lze vyčíst ze screenshotů na adrese http://www.gooddata.com/product/. V úvodním popisu je uvedena ona magická nálepka Web 2.0. Přijde mi, že v tom případě naprosto oprávněně.

Osobně se mi líbí tyto věci:

• Jednoduchý vstup zdrojových informací (zajímavé by bylo napojení na případné API podnikového systému, čímž by se ještě více usnadnilo zadávání dat)
• Možnost sdílení reportů a spolupráce v týmu, navíc s podporou tagování (Napadá mě, jestli by šlo nějak využít data od zákazníků, ty agregovat a následně nabízet benchmarking třeba pro daný vertikální trh, jak to podobně dělá Salesforce)
• Relevantní výstupy jsou dostupné pomocí RSS kanálů, takže uživatel nemusí na webu služby „viset“ celou pracovní dobu
• Aplikace má „sociální“ rozměr, obsahuje tzv. activity stream, který je dobře známý z Facebooku, LinkedIn a dalších sociálních sítí a služeb.
• Řešení je on-demand (pravda, ono ani dnes nemá cenu vyvíjet jiná řešení
• Klíčová je ale zřejmě možnost integrace platformy s jinými systémy, například pomocí nabízeného API. Otázkou pak zůstává, zda-li bude služba dostupná i prostřednictvím widgetů (třeba pro iGoogle), rozumné by mi přišlo také napojení na Google Docs přes API.

Nechme se ale překvapit, demo produktu se má objevit ve druhém kvartálu 2008 Myslíte si, že „Dobrá data“ Romana Staňka a jeho týmu skončí v náruči některého z leaderů globálního trhu firemního softwaru, jak tomu bylo ve dvou předchozích případech?

• Málo žen, což je tradiční problém všech akcí, které se týkají internetu. Díky za Báru
• Spousta lidí s nadšením (hlavně z technologií), dost lidí se širokými znalostmi a méně lidí se zkušenostmi (především obchodními či marketingovými). Velice málo lidí starších než já.
• Nemálo účastníků srazu se chce pustit do něčeho „dvojkového“, pár z nich už svá řešení vyvíjí a co jsem tak slyšel, jde to spíš pomalu.
• Schůzka byla fajn včetně pokračování v restauraci

Nejpodstatnější je ale fakt, že mám pocit, že zde, tedy v České republice, mohou vzniknout zajímavé globálně použitelné služby. Za kritický faktor úspěchu považuji pak odvahu se do něčeho pustit spolu s (a to je to hlavní) uměním svůj nápad, produkt nebo službu prodat.

Jako zdroj informací a znalostí mohou posloužit třeba i následující prezentace z pražské akce Web 2.0 (odkazy publikovány se svolením autorů):

• Sociální sítě a komunity v České republice (odkaz bude dodán později)
• Současné byznys modely na internetu
• Enterprise 2.0

Svou prezentaci s názvem „Vize webové aplikace v dobách 2.0“ vkládám níže, ocením jakékoliv postřehy či dotazy. Prezentace je součástí tzv. „růžové série“ (první díl jsem publikoval dříve).

| View | Upload your own