Pak přišel Twitter a ukázal světu, jak jednoduše generovat uživatelský obsah. Prostě prdnete na stránku velký box s blikajícím kurzorem, pod to dáte tlačítko. Lidi jsou rádi, že se můžou konečně vykecat. Doma ani v práci vás nikdo neposlouchá, že jo. Twitter bere všechno, co mu padne do chřtánu. Vztahy jsou asymetrické, propojení lidí není třeba nijak autorizovat (na rozdíl od Facebooku), zprávy jsou defaultně veřejné. Databáze se plní, Twitter pod návalem uživatelů padá, pak zase vstává a jde dál. Přicházejí celebrity, které s sebou vlečou věrné a lačné davy, které se lehce a bez potíží dostanou přes ten velký box a jedno tlačítko. I malé dítě by se dostalo přes tohle jednoduchoučké UI.

Facebook zbystřuje a s rychlostí sobě vlastní kopíruje úspěšný model Twitteru. Na www.facebook.com přibývá velký box, tlačítko a spousta plků pod tím. Má to vznešené jméno News Feed. Tohle vše pochopitelně až poté, co zhavarovala jednání o převzetí Twitteru. V sítích Facebooku tak končí aspoň nadějný FriendFeed, dílo ex-zaměstnanců Googlu a údajně ideová laboratoř pro inženýry Facebooku. Ano, „Likes“ a ostatní ovládací prvky Facebooku, na které se hodně a rádo kliká, pocházejí právě z dílny FriendFeedu. Nyní pracovníci FriendFeedu stále inovují, jen už sedí v kancelářích Facebooku. Dostali za to nějakých 20 milionů dolarů, tak proč ne nakonec.

Facebook po faceliftingu á la Twitter rozjíždí další kolo. Fundingu (proboha nic proti ruskému kapitálu) i honu na další uživatele. Prý máme pozvat své rodiče, snad i prarodiče. Od čeho je rodina?! Jasně, na Facebooku jsou hlavně mladí lidé do 35 let. Berme je jako dealery, kteří naverbují starší generace, uživatelské rozhraní je už natolik infantilní, že zvládne i pamětníky Woodstocku. Má to jen jeden drobný háček: Mark Zuckerberg káže své „Privacy is over“. Tím chce říct, že cokoliv se stane na Facebooku, nezůstane pouze na Facebooku

A tak sledujeme americké babičky (55+), jak chudinky táhnou růstovou křivku Facebooku vzhůru. Jak se jim přitom hřbety ohýbají! Dále sledujeme bezprecedentní růst na mezinárodním (slovníkem Facebooku „outside the U.S.“) trhu. Na Facebooku jsou všichni, tak je dobré tam být také. Ale proč? No to je otázka. Částečnou odpověď nabízí Zynga, raketově rostoucí vývojář jedné stupidní hry, kterou recykluje v mnoha různých převlecích. Ano, Farmville a ostatní hry z portfolia Zyngy jsou ten pravý důvod, proč být na Facebooku. Aspoň to dokazují statistiky: více než polovina lidí na Facebooku hraje hry, to je více než 200 mil. lidí. A opět vše není tak košer, jak to na první pohled může vypadat, viz. aféra Scamville.

Výhled do budoucna vypadá následovně: růst může Facebook hlavně v Indii a Africe, Čína bude z tohoto pohledu asi trošku oříšek. V Indii má Facebook novou regionální kancelář, čímž získá levnou pracovní sílu a především lepší výchozí pozici k útoku na trh se stovkami milionů potenciálních uživatelů. Jasně, Indie je chudá země, proto jednou z hlavních iniciativ Facebooku bude důraz na mobilní verzi portálu. Totéž platí také o Africe, i tam se Facebook dostane nejsnáze přes mobil.

Vše to do sebe zapadá, naprosto parádně. Ještě poznámku k mobilům. Taky sem tam občas děláte nějaký ten check-in? Myslím na Foursquare? A „starostujete“ někde? Co vodznáčky, cool co? .. že jim neplníte dobrovolně databázi? No pokud Vám „location“ nic neříká, tak nebuďte smutní. Zřejmě budete mít šanci za nějakou dobu i Facebooku, jak se v kuloárech proslýchá. „Location“ novinka by měla být údajně oznámena na dubnové konferenci f8. Už se těším, jak budu nosit na košili v létě odznáčky. Budu frajer .. Ty blbečku!

Dovětek: Hele, jasně, že vím, že Facebook, Twitter a pochopitelně hlavně Google jsou datové sklady, které o nás shromažďují informace, aby jich mohly využít pro svůj vlastní prospěch, resp. všespásný růst, kterým se zaštiťují. Jen bych ocenil, aby mě webové služby zásobovaly relevantním obsahem, který mi k něčemu bude. Zatím je tomu tak jen výjimečně.

Služba „Máte web na hovno?“ je určena všem majitelům a provozovatelům webových stránek a prezentací. Cílem služby je prostřednictvím jednoduchého dotazníku identifikovat slabá místa na webových stránkách. Prostřednictvím zodpovězení 8 otázek se uživatel služby dozví, kde je možné jeho prezentaci či webovou aplikaci zlepšit. Zásadní jsou podle mě 1) užitečnost daného webu pro jeho návštěvníky a 2) jednoduchost použití webu.

Právě díky jednoduchosti použití dochází u mnoha Web 2.0 služeb k jejich masivnímu rozšíření mezi internetové publikum. To však pouze v případě, že přináší svým uživatelům jasný užitek. Mezi úspěšnými webovými službami najdeme většinou takové, které řeší problémy reálného světa. Třeba tím, že svým uživatelům šetří čas nebo peníze.

Domácí internet je vinou určité izolovanosti mírně pozadu. Procento uživatelů pokročilých webových služeb je u nás prozatím nízké, stejně jako například počet lidí zapojených do jinde populárních sociálních sítí. V následujícím období tak můžeme na českém internetu očekávat spíše kvalitativní (a pozvolnou) proměnu stávajících webových stránek ve webové služby. Přežijí ty, které nebudou na hovno.

Nový produkt je představen velice přátelsky a to prostřednictvím kresleného příběhu na http://books.google.com. Veškeré oficiální informace jsou pak dostupné na Blogoscoped.com, prohlížeč prozatím běží pouze na systému Windows.

Neoficiální představa Google může být třeba následující. Na vašem počítači je nainstalován nějaký open-source operační systém, zřejmě Linuxového typu. Po zapnutí počítače se automaticky připojíte k internetu, pokud je připojení k dispozici, a bez jakéhokoliv zásahu uživatele nabíhá prohlížeč Chrome. Startovací stránkou je ideálně iGoogle.com. Na stránce je několik hlavních sekcí. První je emailový widget (Google jim říká gadgety) v podání Gmailu. Druhá sekce ukazuje vaše aktuální schůzky pro daný den, obsah dodává Google Calendar. Třetí sekci představují Google Dokumenty, kde můžete najít poslední zpracované texty a tabulky. A ejhle, naskakuje „instantní“ zpráva od jednoho z vašich kontaktů. Pochopitelně doručená přes Google Talk. Hned se jí budete věnovat. Jen co v rychlosti přelétnete nejnovější RSS zprávy v Google Reader gadgetu. Nade vším pak trůní jedno velké pole pro vyhledávání. Pole, které představuje pro Google hlavní zdroj příjmů a které umožňuje to, že za žádný z výše uvedených programů, které běžný uživatel počítače potřebuje ke svému životu, nemusíte zaplatit ani korunu.

Technicky má Google vše pod kontrolou. Chrome je vybaven novým javascriptovým strojem, který je na míru šitý Google aplikacím. Teoreticky by jejich běh měl být v Chrome rychlejší a bezpečnější než v jiných prohlížečích. Pokud se uživatel odpojí od internetu, potřebnou funkcionalitu dodá technologie Google Gears. Po opětovném připojení k síti se pouze synchronizují dokumenty (případně elektronická pošta a aktuální novinky) mezi online a offline verzí. Pokud jde o vývojáře ostatních aplikací, budou vítáni. Své aplikace budou moci pomocí API napojit na platformu Googlu. Vše pak poběží na Google App Engine. Tím vznikne komplexní ekosystém pro vše, co dnes od výpočetní techniky očekáváme.

Kdo si pak koupí Windows od Microsoftu? A bude si třeba ještě pořizovat kancelářskou sadu MS Office? Je jasné, že v nejbližších několika málo letech se v Redmondu nemusí obávat razantního poklesu obratu a zisku. Co pak ale? Před Microsoftem je tak nová výzva. Není také bez zajímavosti informace, která proběhla na Twitteru. Známý blogger Robert Scoble prohlásil, že Microsoft zvažoval použít jméno Chrome pro svůj prohlížeč medií nové generace. Prý ale od tohoto záměru ustoupil.

P.S. Chrome jsem zkusil. Je velmi rychlý (palec nahoru), inovativní (např. Task manager – palec nahoru) a nekompletní (chybí pluginy – palec dolů).

Napsáno pro Digitalne.cz.

Uživatele Twitteru jistě nepotěšilo oznámení, že služba nebude nadále podporovat doručování zpráv prostřednictvím SMS skrz telefonní kontakt ve Velké Británii. Tato novinka se tak negativně dotkla i českých uživatelů Twitteru.

Důvodem ukončení SMS podpory je cena za doručování krátkých textových zpráv, která u průměrného uživatele Twitteru dosáhla 1000 dolarů za rok. Doručování „mobilních“ Twitter zpráv je tak nadále dostupné pouze pro uživatele ve Spojených státech, Kanadě a Indii.

Internet je ale mimořádně flexibilním organismem. Ani ne 24 hodin po oznámení Twitteru přišla zpráva od Stasis Media, která ohlašuje plán na spuštění nové služby tweetSMS. Služba by měla zprostředkovávat doručování Twitter zpráv pomocí SMS, údajně za „malý poplatek“, a tím nahradit ztracenou funkcionalitu Twitteru.

Že bychom byli svědky „zdravého“ přechodu od webových služeb zdarma ke službám placeným? Ukáže se, že ekonomické zákony platí i pro doposud částečně anomální ekosystém internetu?

Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek

Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici

Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg

Srovnávat oba projekty je dost těžko možné, ale přesto: z obou služeb mám velmi různé dojmy. Plugin od AllPeers jsem osobně zkoušel velmi letmo, přišlo mi to zajímavé z pohledu technologií, nicméně jako produkt velmi těžko prodejné. Cílení na skupinu power-users prohlížeče Firefox spolu s neexistencí jasného obchodního modelu se ukázaly jako smrtelné.

To, že nadšení z technologií nestačí, ví určitě moc dobře Roman Staněk. Po dvou success-stories (Netbeans, Systinet) rozjíždí svou třetí společnost s názvem Good Data Corporation. Co nabídne? Prozatím nejsou zcela zřejmé detaily služby, půjde však o business intelligence platformu pro analýzu obchodních dat, tvorbu reportů, provoz datových skladů (data warehousing) a datovou integraci. Něco málo lze vyčíst ze screenshotů na adrese http://www.gooddata.com/product/. V úvodním popisu je uvedena ona magická nálepka Web 2.0. Přijde mi, že v tom případě naprosto oprávněně.

Osobně se mi líbí tyto věci:

• Jednoduchý vstup zdrojových informací (zajímavé by bylo napojení na případné API podnikového systému, čímž by se ještě více usnadnilo zadávání dat)
• Možnost sdílení reportů a spolupráce v týmu, navíc s podporou tagování (Napadá mě, jestli by šlo nějak využít data od zákazníků, ty agregovat a následně nabízet benchmarking třeba pro daný vertikální trh, jak to podobně dělá Salesforce)
• Relevantní výstupy jsou dostupné pomocí RSS kanálů, takže uživatel nemusí na webu služby „viset“ celou pracovní dobu
• Aplikace má „sociální“ rozměr, obsahuje tzv. activity stream, který je dobře známý z Facebooku, LinkedIn a dalších sociálních sítí a služeb.
• Řešení je on-demand (pravda, ono ani dnes nemá cenu vyvíjet jiná řešení
• Klíčová je ale zřejmě možnost integrace platformy s jinými systémy, například pomocí nabízeného API. Otázkou pak zůstává, zda-li bude služba dostupná i prostřednictvím widgetů (třeba pro iGoogle), rozumné by mi přišlo také napojení na Google Docs přes API.

Nechme se ale překvapit, demo produktu se má objevit ve druhém kvartálu 2008 Myslíte si, že „Dobrá data“ Romana Staňka a jeho týmu skončí v náruči některého z leaderů globálního trhu firemního softwaru, jak tomu bylo ve dvou předchozích případech?

Ani nechci okolo toho všeho moc kecat, rád si však poslechnu vaše názory. Proto taky píšu tento post. URL adresa je tedy www.learnitlists.com (vím, už to víte), na stránce je widget, který je to hlavní, co má naše společná služba poskytovat. Více nápovědy raději neposkytnu, abyste při testování webu a widgetu nebyli předem nijak ovlivněni. Widget funguje na iGoogle homepage, odkaz pro přidání je tento. Widget funguje také na iPhonu. A taky na MySpace v rámci testovacího provozu, v ostrém provozu je widget na Orkutu. Testování probíhá taky na Facebooku. A teď to vypadá, že by o naší službě mohlo padnout pár slov na Mashable, to jsem zvědavej na „feedback“

Laskavě prosím tímto o váš názor na:

• Je práce s webem uživatelsky příjemná?
• Je ovládání widgetu intuitivní a jednoduché?
• V čem vidíte hlavní slabiny a rezervy? Jak zlepšit tzv. user-experience?
• Jak byste vylepšili widget? A jak samotný web?

Díky!

UPDATE: Nj, než jsem dopsal tento post, tak to tam „prdli“: http://mashable.com/2008/02/22/learnit-lists/.

DALŠÍ UPDATE: Přidávám odkaz na druhou zmínku o naší službě, jde o server KillerStartups. A přihazuji samotný widget, o kterém je tady řeč:

• Málo žen, což je tradiční problém všech akcí, které se týkají internetu. Díky za Báru
• Spousta lidí s nadšením (hlavně z technologií), dost lidí se širokými znalostmi a méně lidí se zkušenostmi (především obchodními či marketingovými). Velice málo lidí starších než já.
• Nemálo účastníků srazu se chce pustit do něčeho „dvojkového“, pár z nich už svá řešení vyvíjí a co jsem tak slyšel, jde to spíš pomalu.
• Schůzka byla fajn včetně pokračování v restauraci

Nejpodstatnější je ale fakt, že mám pocit, že zde, tedy v České republice, mohou vzniknout zajímavé globálně použitelné služby. Za kritický faktor úspěchu považuji pak odvahu se do něčeho pustit spolu s (a to je to hlavní) uměním svůj nápad, produkt nebo službu prodat.

Jako zdroj informací a znalostí mohou posloužit třeba i následující prezentace z pražské akce Web 2.0 (odkazy publikovány se svolením autorů):

• Sociální sítě a komunity v České republice (odkaz bude dodán později)
• Současné byznys modely na internetu
• Enterprise 2.0

Svou prezentaci s názvem „Vize webové aplikace v dobách 2.0“ vkládám níže, ocením jakékoliv postřehy či dotazy. Prezentace je součástí tzv. „růžové série“ (první díl jsem publikoval dříve).

| View | Upload your own