Pak přišel Twitter a ukázal světu, jak jednoduše generovat uživatelský obsah. Prostě prdnete na stránku velký box s blikajícím kurzorem, pod to dáte tlačítko. Lidi jsou rádi, že se můžou konečně vykecat. Doma ani v práci vás nikdo neposlouchá, že jo. Twitter bere všechno, co mu padne do chřtánu. Vztahy jsou asymetrické, propojení lidí není třeba nijak autorizovat (na rozdíl od Facebooku), zprávy jsou defaultně veřejné. Databáze se plní, Twitter pod návalem uživatelů padá, pak zase vstává a jde dál. Přicházejí celebrity, které s sebou vlečou věrné a lačné davy, které se lehce a bez potíží dostanou přes ten velký box a jedno tlačítko. I malé dítě by se dostalo přes tohle jednoduchoučké UI.

Facebook zbystřuje a s rychlostí sobě vlastní kopíruje úspěšný model Twitteru. Na www.facebook.com přibývá velký box, tlačítko a spousta plků pod tím. Má to vznešené jméno News Feed. Tohle vše pochopitelně až poté, co zhavarovala jednání o převzetí Twitteru. V sítích Facebooku tak končí aspoň nadějný FriendFeed, dílo ex-zaměstnanců Googlu a údajně ideová laboratoř pro inženýry Facebooku. Ano, „Likes“ a ostatní ovládací prvky Facebooku, na které se hodně a rádo kliká, pocházejí právě z dílny FriendFeedu. Nyní pracovníci FriendFeedu stále inovují, jen už sedí v kancelářích Facebooku. Dostali za to nějakých 20 milionů dolarů, tak proč ne nakonec.

Facebook po faceliftingu á la Twitter rozjíždí další kolo. Fundingu (proboha nic proti ruskému kapitálu) i honu na další uživatele. Prý máme pozvat své rodiče, snad i prarodiče. Od čeho je rodina?! Jasně, na Facebooku jsou hlavně mladí lidé do 35 let. Berme je jako dealery, kteří naverbují starší generace, uživatelské rozhraní je už natolik infantilní, že zvládne i pamětníky Woodstocku. Má to jen jeden drobný háček: Mark Zuckerberg káže své „Privacy is over“. Tím chce říct, že cokoliv se stane na Facebooku, nezůstane pouze na Facebooku

A tak sledujeme americké babičky (55+), jak chudinky táhnou růstovou křivku Facebooku vzhůru. Jak se jim přitom hřbety ohýbají! Dále sledujeme bezprecedentní růst na mezinárodním (slovníkem Facebooku „outside the U.S.“) trhu. Na Facebooku jsou všichni, tak je dobré tam být také. Ale proč? No to je otázka. Částečnou odpověď nabízí Zynga, raketově rostoucí vývojář jedné stupidní hry, kterou recykluje v mnoha různých převlecích. Ano, Farmville a ostatní hry z portfolia Zyngy jsou ten pravý důvod, proč být na Facebooku. Aspoň to dokazují statistiky: více než polovina lidí na Facebooku hraje hry, to je více než 200 mil. lidí. A opět vše není tak košer, jak to na první pohled může vypadat, viz. aféra Scamville.

Výhled do budoucna vypadá následovně: růst může Facebook hlavně v Indii a Africe, Čína bude z tohoto pohledu asi trošku oříšek. V Indii má Facebook novou regionální kancelář, čímž získá levnou pracovní sílu a především lepší výchozí pozici k útoku na trh se stovkami milionů potenciálních uživatelů. Jasně, Indie je chudá země, proto jednou z hlavních iniciativ Facebooku bude důraz na mobilní verzi portálu. Totéž platí také o Africe, i tam se Facebook dostane nejsnáze přes mobil.

Vše to do sebe zapadá, naprosto parádně. Ještě poznámku k mobilům. Taky sem tam občas děláte nějaký ten check-in? Myslím na Foursquare? A „starostujete“ někde? Co vodznáčky, cool co? .. že jim neplníte dobrovolně databázi? No pokud Vám „location“ nic neříká, tak nebuďte smutní. Zřejmě budete mít šanci za nějakou dobu i Facebooku, jak se v kuloárech proslýchá. „Location“ novinka by měla být údajně oznámena na dubnové konferenci f8. Už se těším, jak budu nosit na košili v létě odznáčky. Budu frajer .. Ty blbečku!

Dovětek: Hele, jasně, že vím, že Facebook, Twitter a pochopitelně hlavně Google jsou datové sklady, které o nás shromažďují informace, aby jich mohly využít pro svůj vlastní prospěch, resp. všespásný růst, kterým se zaštiťují. Jen bych ocenil, aby mě webové služby zásobovaly relevantním obsahem, který mi k něčemu bude. Zatím je tomu tak jen výjimečně.

V celosvětovém měřítku tento strach překonalo třeba 325 milionů lidí, kteří dnes využívají Facebook. U nás jsou to necelé 2 miliony osob – uživatelů Facebooku. A pokud se skutečně bojíme „nového“, tak se domnívám, že samotný Facebook (ani další sociální sítě) toho moc nového nepřináší. Jde jen o prostředek ke komunikaci a sbližování lidí. Jak trefně píše Dan Dočekal, jaké lidi na Facebooku máte za přátele, takový Facebook máte.

Takže pokud se skutečně bojíte, třeba o své soukromí na Facebooku, podívejte se na http://www.facebook.com/privacy/. Zároveň bych neradil nahrávat na Facebook či jinam domácí amatérské video pořízené po půlnoci. Předpokládám, že si k jeho natáčení taky nezvete sousedy, spolužáky nebo kolegy a kolegyně z práce

UPDATE: S pozdním odpolednem se ozývá právník z eAdvokacie.cz s dotazem (nejprve telefonicky, pak emailem pro jistotu), jestli nechci smazat tento článek, protože to poškozuje jeho klienta. Odpovídám, že ne (= nechci smazat).

Říká se, že peníze na sociálních sítích není lehké vydělat. Co takhle pomocí sociálních sítí zkusit vymáhat pohledávku za dlužníkem? Za zkoušku to určitě stojí, zvlášť když tradiční komunikační kanály nepřinesly kýžený výsledek.

Na konci 2008 jsem byl angažován panem Erikem Brožkem, jednatelem firmy Network Image s.r.o., abych jim pomohl „předělat“ webové stránky www.siux.cz. „Siuxové“ dělají monitoring serverů, mj. také neplatí své závazky dodavatelům. Tedy minimálně jednomu, mně dluží cca 10 000 Kč (bez daně). Výsledek mé práce je přitom využitý na stránkách www.siux.cz.

Sociální sítě využívám celkem intenzivně pro pracovní účely, ať už pro vlastní potřebu, tak hlavně v souvislosti s prací pro klienty. Proč tedy nevyužít sociální média pro vymáhání dluhu!

Jaký byl vývoj celého případu aneb jak šel čas?

• Pan Brožek si 17. prosince jménem své firmy Network Image s.r.o. u mě objednal vytvoření modelu nového webu (wireframy) pro stránky www.siux.cz. Má nabídka obsahovala ještě další služby, celý projekt redesignu měl být realizovaný postupně po jednotlivých krocích. Dostal jsem zaplacenu zálohu (5 000 Kč) a pustil jsem se do práce.

LEDEN

• Okolo 15. ledna jsem byl s prací na modelu webu hotov, výsledek je na http://webnahovno.cz/siux/. Model webu jsem dělal rovnou v HTML s využitím CSS Frameworku Bluetrip. Cílem bylo jednak smysluplně prezentovat potřebné informace a zároveň motivovat návštěvníky, aby si službu vyzkoušeli a případně si ji hned/jednoduše objednali. Celý model obsahuje 10 HTML souborů (dostupné z homepage), šablona podstránky je na http://webnahovno.cz/siux/template.htm. Na stránce je vždy 1 nadpis, 1 perex, v případě delšího obsahu jsem přidal na stránku záložky, dole na stránce jsou vždy 2 akční odkazy, které mají vést návštěvníka logicky dále v rámci webu. Hlavní navigační menu je zcela dole na tmavém pozadí. Výsledek mé práce byl předán grafikovi, který měl model webu dát do vizuálně poutavého kabátu.
• Následuje ticho po pěšině, tak se 26. ledna ptám, jak se věci mají, jestli je vše v pořádku. Za 2 dny se pak Brožek ozývá, že mají zpoždění. Nic nenormálního v dnešním světě.
• Na konci měsíce, 30. ledna, dostávám odkaz na http://klient.nuvio.cz/siux-02/web/obecna2.html a obratem reaguji sáhlodlouhým emailem s poznámkami, co vše je špatně.

ÚNOR

• V polovině února se zase ptám, jak to vypadá, viz. bod 3.
• Zprávu dostávám 21. února s odkazem na další verzi grafického designu. Zase odpovídám podrobným rozborem, co by mělo být z mého pohledu jinak.

BŘEZEN

• Další iterace designu se ke mně dostává 7. března, reaguji celkem 17 podrobnými body, co je podle mě špatně a mělo by být řešeno jinak. Na tuto zprávu reaguje pan Brožek poměrně rychle a akčně (11. března), mnoho věcí je rychle vyřešeno a výsledek práce je hned uspokojivější.

DUBEN

• Zhruba měsíc poté, přesně 16. dubna, se zase ptám, co a jak, viz. oblíbený bod 3. Připojuji dotaz ohledně fakturace za odvedenou práci.
• Protože je má zpráva bez uspokojivé odpovědi, opakuji svůj dotaz 29. dubna. Obratem dostávám odpověď „Ozvu se Vám na začátku příštího týdne“ a ještě zdaleka netuším, že jde o tzv. canned response.

KVĚTEN

• Urguji odpověď, píše se 6. května. Pak 13. května po dotazu pana Brožka, co že to chci fakturovat, posílám specifikaci, co chci fakturovat.
• No a tradičně podle bodu číslo 3 urguji 19. května odpověď. Mezitím pochopitelně zkouším pana Brožka kontaktovat telefonicky na jeho mobil, když ho náhodou zvedne, tak odpovídá, že nemá moc času, protože právě „staví“. Zřejmě dům, vyvozuji z kontextu. V žádném případě nechci narušit harmonogram stavebních prací, to je to poslední, co bych si přál.
• Urgenci podle bodu 3 opakuji 27. května, dále 2. června po sérii marných telefonátů.

ČERVEN

• A pak přichází kýžený moment (3. června), po telefonické dohodě (v tomto momentě to zní až neuvěřitelně) přikládám fakturu na dohodnutou sumu 10 000 Kč plus DPH.
• Platba nepřichází. Nezbývá, než se opět pustit do urgencí podle bodu číslo 3, email zasílám 22. června. Následně urguji platbu telefonicky. Poddávám se lehkému sebeuspokojení, neboť platba bude podle vyjádření pana Brožka realizována.

ČERVENEC

• Ale není. Proto opět mailová urgence podle bodu 3 ze dne 17. července. Pak jsem se náhodou zase dovolal, pan Brožek opět do telefonu slíbil, že zaplatí, když se předtím zeptal, jestli si myslím, že jsem odvedl dohodnutou práci. Ujistil jsem ho, že ano. Mimochodem, poměr telefonátů, kdy pan Brožek telefon zvedl nebo aspoň reagoval SMS zprávou „Ozvu se Vám příští týden“ klesl velice rychle k cca 10 procentům.
• No nic, 20. července opakuji emailovou urgenci.

SRPEN

• Během srpna se čirou náhodou spojuji s panem Brožkem telefonicky, volám ze skrytého čísla pochopitelně, a dozvídám se nové skutečnosti. Prý jsem k webu o 20 stránkách připravil 10 „wireframových stránek“, což je málo a neodpovídá to zadání. To jsem prý nesplnil. Podle slov pana Brožka tento fakt osobně konzultoval s jejich účetní a ta jeho domněnku potvrdila. Jsem tedy bezmocný, má dáti a .. nedal, drahá paní účetní to rozhodla!

Následují pokusy situaci konstruktivně řešit, tedy z mé strany. Telefonáty bez odezvy, SMS a emaily bez odpovědi. Dokonce i slevu bych panu Brožkovi dal, nabízím celou tisícikorunu jako prémii za rychlou a korektní dohodu.

Co nabídne pan Brožek? Zaplatí? Ozve se nějaký jiný bojovník z kmene Siuxů? Tipujte v komentářích. O výsledku vás budu průběžně informovat.

Byl odstraněn poslední odstavec (P.S.), protože šlo o spekulaci, která nemusí odpovídat skutečnosti.

Možná by slušelo na úvod uvést čtenáře do kontextu. K internetu je dnes připojena asi 1 miliarda lidí. Z toho na sociálních sítích je dnes cca 650 milionů lidí (Facebook 150 mil., konkurenční platforma OpenSocial – MySpace atd. má asi 500 mil. členů). V „nejpokročilejších“ zemích má na některé ze sociálních síti profil více než polovina obyvatel dané země. Česko výrazně zaostává a to i vinou malého počtu obyvatel, kdy je obtížnější dosáhnout kritické masy (a tím pádem efektu laviny při další penetraci sociálních sítí).

Osobně užívám nejvíce LinkedIn, Facebook, Twitter a FriendFeed, všechny téměr výhradně kvůli práci. Praxe ukazuje, že užitečnost každé sociální sítě odpovídá užitečnosti jednotlivých kontaktů, které mám v dané sociální síti. Když jdu do hospody s někým, kdo nemá co zajímavého říct, tak je mi to stejně k ničemu, jako když ho mám mezi kontakty na Facebooku.

Sociální sítě se uplatní tam, kde se propojí virtuální svět s reálným. Příklad: jsem z Brna a minulý týden jsem jel do Prahy. Tuto informaci jsem dal do svého statusu na Facebooku. Během asi 15 minut bylo pod mým statusem cca 5 komentářů od mých „pražských“ kontaktů, že by se rádi se mnou sešli. Okamžitě jsme se dohodli, že uspořádáme malé setkání lidí okolo Webu 2.0/social media, tak jsme založili na Facebooku novou událost. Každý z účastníků poslal na své relevantní kontakty pomocí Facebooku pozvánky na setkání (jde o velmi dobře propracovaný event management). Ani ne 24 hodin poté jsme se všichni sešli tváří v tvář a pokecali o virtuálních světech, Facebooku, Webu 2.0 apod.

Druhou stránkou věci je využítí sociálních sítí jako distribučního kanálu pro prodej výrobků a služeb, pro zvýšení povědomí o značce, evangelizaci, tzv. user engagement atd. Forrester Research udělal výzkum důvěryhodnosti jednotlivých typů sdělení a plných 85% lidí důvěřuje zprávě od svých přátel. Mnohem níže jsou pak v žebříčku důvěryhodnosti např. televizní reklama, webové stránky firmy aj. Tedy sociální sítě jsou ideálním nosičem právě pro taková důvěryhodná sdělení, což si plně uvědomují jednak provozovatelé sociálních sítí i moudré společnosti. Transparentnost trhu se dramaticky zvyšuje, uživatelé jsou schopni si např. pomocí Twitteru velice rychle vyměňovat zkušenosti (dobré i ty špatné) ohledně firem či značek.

Tedy jde o obrovskou výzvu pro firmy, jak lépe komunikovat se svými zákazniky. Kdo se dokáže rychle přizpůsobit, tak vyjde ze stávající krize mnohom silnější. Obávám se ale, a to hlavně u nás, že neznalost a uzavřenost zvítězí. S jasnými a neblahými důsledky.

Služba „Máte web na hovno?“ je určena všem majitelům a provozovatelům webových stránek a prezentací. Cílem služby je prostřednictvím jednoduchého dotazníku identifikovat slabá místa na webových stránkách. Prostřednictvím zodpovězení 8 otázek se uživatel služby dozví, kde je možné jeho prezentaci či webovou aplikaci zlepšit. Zásadní jsou podle mě 1) užitečnost daného webu pro jeho návštěvníky a 2) jednoduchost použití webu.

Právě díky jednoduchosti použití dochází u mnoha Web 2.0 služeb k jejich masivnímu rozšíření mezi internetové publikum. To však pouze v případě, že přináší svým uživatelům jasný užitek. Mezi úspěšnými webovými službami najdeme většinou takové, které řeší problémy reálného světa. Třeba tím, že svým uživatelům šetří čas nebo peníze.

Domácí internet je vinou určité izolovanosti mírně pozadu. Procento uživatelů pokročilých webových služeb je u nás prozatím nízké, stejně jako například počet lidí zapojených do jinde populárních sociálních sítí. V následujícím období tak můžeme na českém internetu očekávat spíše kvalitativní (a pozvolnou) proměnu stávajících webových stránek ve webové služby. Přežijí ty, které nebudou na hovno.

Nový produkt je představen velice přátelsky a to prostřednictvím kresleného příběhu na http://books.google.com. Veškeré oficiální informace jsou pak dostupné na Blogoscoped.com, prohlížeč prozatím běží pouze na systému Windows.

Neoficiální představa Google může být třeba následující. Na vašem počítači je nainstalován nějaký open-source operační systém, zřejmě Linuxového typu. Po zapnutí počítače se automaticky připojíte k internetu, pokud je připojení k dispozici, a bez jakéhokoliv zásahu uživatele nabíhá prohlížeč Chrome. Startovací stránkou je ideálně iGoogle.com. Na stránce je několik hlavních sekcí. První je emailový widget (Google jim říká gadgety) v podání Gmailu. Druhá sekce ukazuje vaše aktuální schůzky pro daný den, obsah dodává Google Calendar. Třetí sekci představují Google Dokumenty, kde můžete najít poslední zpracované texty a tabulky. A ejhle, naskakuje „instantní“ zpráva od jednoho z vašich kontaktů. Pochopitelně doručená přes Google Talk. Hned se jí budete věnovat. Jen co v rychlosti přelétnete nejnovější RSS zprávy v Google Reader gadgetu. Nade vším pak trůní jedno velké pole pro vyhledávání. Pole, které představuje pro Google hlavní zdroj příjmů a které umožňuje to, že za žádný z výše uvedených programů, které běžný uživatel počítače potřebuje ke svému životu, nemusíte zaplatit ani korunu.

Technicky má Google vše pod kontrolou. Chrome je vybaven novým javascriptovým strojem, který je na míru šitý Google aplikacím. Teoreticky by jejich běh měl být v Chrome rychlejší a bezpečnější než v jiných prohlížečích. Pokud se uživatel odpojí od internetu, potřebnou funkcionalitu dodá technologie Google Gears. Po opětovném připojení k síti se pouze synchronizují dokumenty (případně elektronická pošta a aktuální novinky) mezi online a offline verzí. Pokud jde o vývojáře ostatních aplikací, budou vítáni. Své aplikace budou moci pomocí API napojit na platformu Googlu. Vše pak poběží na Google App Engine. Tím vznikne komplexní ekosystém pro vše, co dnes od výpočetní techniky očekáváme.

Kdo si pak koupí Windows od Microsoftu? A bude si třeba ještě pořizovat kancelářskou sadu MS Office? Je jasné, že v nejbližších několika málo letech se v Redmondu nemusí obávat razantního poklesu obratu a zisku. Co pak ale? Před Microsoftem je tak nová výzva. Není také bez zajímavosti informace, která proběhla na Twitteru. Známý blogger Robert Scoble prohlásil, že Microsoft zvažoval použít jméno Chrome pro svůj prohlížeč medií nové generace. Prý ale od tohoto záměru ustoupil.

P.S. Chrome jsem zkusil. Je velmi rychlý (palec nahoru), inovativní (např. Task manager – palec nahoru) a nekompletní (chybí pluginy – palec dolů).

Napsáno pro Digitalne.cz.

Psaným slovem to lze těžko lépe vyjádřit. Zmíněné video je pro mě dokonalým příkladem či návodem, jak vysvětlit moderní technologii, kterou zvládají (minoritní) geekové levou zadní, (majoritním) masám. Prostě se mi líbí a nemůžu si pomoct Skvělá práce od Common Craft!

Ještě mě napadá vložit pár statistických údajů z mého Google Readeru. Tohle je celkový přehled, je vidět, že denně zkonzumuji asi 40 blog postů. A „nešéruji“.

Kdy se věnuji čtení RSS v rámci dne, ukazuje další obrázek s grafem. Samotného mě to trošku překvapilo. Už vím, proč jsem tak nevyspaný.

Poslední tabulka ukazuje seznam blogů, které obsahují „nejvíc nejlepších“ příspěvků, které je zvykem v Google Readeru „hvězdičkovat“.