Focení podle zákonů Web 2.0. S nohami na stole.

Mám rád přesahy a průniky jednotlivých disciplín lidského konání. Nekonečné hrátky s fantazií a překračování zavedených hranic. Přesně tyto atributy splňuje zcela nová práce polského fotografa – dokumentaristy Tomka Rizlowského.

Autor během několika málo hodin, snad desítek minut, procestoval několik velkoměst Spojených států amerických, aby podal svědectví o jednom parném červnovém dni kdesi za Atlantikem. Práce východoevropského vizionáře bude ještě v letošním roce publikována kromě internetového vydání také v knižní podobě v prestižním nakladatelství Taschen. Připravovaná kniha by se, podle vyjádření autora, měla jmenovat „A Virtual Concept“ (česky volně přeloženo „Virtuální koncept“). Výstižnější bude zřejmě podtitul celé road-movie epopeje: moogle gaps.

A co dodává ke své práci sám autor?

No mně právě příde zábavně sporná ta myšlenka, že to nejsou „moje“ fotky 😉 Hejbal jsem tou kamerou? Hejbal. Udělal kompozici? Udělal. Našel místo, našel 😉 Co víc by vlastně měl člověk udělat, aby fotka byla „jeho“? Uwaga.

Já sám za sebe můžu říct s otevřenými ústy 😮 jen jedno: je to geniální a mně se to moc líbí 🙂 Díky Tome!

P.S. Pokud se chcete dovědět více o technologii, kterou autor použil k zachycení snímků, mrkněte se na článek „Odkud jsou 3D ulice na Google Maps?“ od Milana Kryla. Jaké další mash-upy nám přinese Web 2.0? Nevím.

Já totiž nefotím ani ve verzi 1.0, obraz totiž komponuji na matnici středoformátového přístroje Rolleiflex Automat z roku 1938 a exponuji na černobílý svitkový film s negativem o velikosti 6 krát 6 centimetrů.

8 thoughts on “Focení podle zákonů Web 2.0. S nohami na stole.”

  • Sakra, tohle je prece web 2.0, kde je ta komunita vyjadrujici se ke vsemu moznemu?

    Takhle tu novou generaci internetu nevybudujeme, soudruzi, takhle ne!

  • Neni to spatny, ale preci jen par poznamek:
    -Sorry, zase tak uplne genialni a hlavne vizionarsky 🙂 mi to neprijde, spis bych rek, ze to je hodne v souladu se soucasnymi trendy. Ale tim nerikam, ze to je uplne blby
    -At to autor komentuje, jak chce, je jisty, ze to jsou prefoceny (nasnimany) fotky, nic jinyho. Cili fotky jsou jeho, ale jsou to fotky fotek. Nejde o foceni krajiny a zadny hejbani kamerou atd., to je metafora, ve skutecnosti jde o vyrez z existujici fotky. Je to zhruba totez, jako kdyby ofotil a vyrezal fotky z casopisu a nebo jeste presnejc – z Photosynthu, tam to vynikne jeste lip.

  • Petře, nejsou to fotky fotek, jsou to originálně nasmímané záběry z kamer, které do amerických ulic instaluje Google 🙂 Kameru ovládáš přes web a tím de facto určuješ, co fotíš a jak to fotíš (tedy kompozici). O žádný výřez se nejedná, fotka je pouze sejmuta z obrazovky počítače.

  • Dik za reakci, ale mam dojem, ze si uplne nerozumime.
    To, co ovladas pres web, neni kamera, ale „kamera“. Neovladas kameru, ktera by snimala nejakou realnou scenu, ale ovladas parametry v jakymsi matematickym modelu (proti cemuz nic nenamitam), kterej se pohybuje po fotkach nafocenejch nekym jinym (ze k tomu je pridany nejaky pseudo3D pozlatko je detail, kterej na podstate nic nemeni). Jinymi slovy, pohybem „kamer“ urcujes vyrez z fotek, ktery pred rokem (nebo kdy) vyfotil chlap v Google autu.
    Takze: pohybem po zluty lince Google maps vybiras fotku (presnejc jedenactici fotek, ktery jsou slozeny do panoramatu) a natacenim kolem dokola urcujes vyrez. A to je nemlich to samy, jako kdyz si na Photosynthu a nebo vlastne kdekoliv (na webu, v casaku) vyberu fotku a udelam z ni vyrez. Neboli to jsou fotky fotek (ja vim, ze to je sejmuta obrazovka, ale nejsme Smokove, ze jo :-).

    Priznam se, ze me cely to dilo moc nadsenim nenaplnuje. To co me naplnuje nadsenim, jsou Google maps, ne screenshoty z nej. Protoze co autor udelal – zmodifikoval dilo nekoho jinyho a prohlasil to za novy dilo. Proti tomu nic. Ale jelikoz autorova modifikace (tj. to, jaky konkretni zvolil vyrezy z dila nekoho jinyho) nijak vyjimecna neni, zbyva k oceneni jen ten AKT vzeti ciziho dila, jeho zmodifikovani A PROHLASENI VYSLEDKU ZA DILO NOVY. Jenze to je postup, kterej jsme u postmodernich umelcu videli uz tolikrat, ze spis nez ze bysme si rekli: „to je skvely, vizionarsky, genialni!“, si rekneme: „pane boze, uz zase?!“.

    (Kazdopadne pokud se to nekomu pripada dobry a zkusil by to nejak zduvodnit, proc se mu to libi, tak me to moc zajima, jeste o tomu budu premejslet)

  • No jo, teprve teď vidím, že máš pravdu 🙂 Ta kamera je skutečně virtuální, snímá totiž již jednou nasnímané.

    Tohle nemělo vyjít na světlo světa! 😉

  • Petrovi: Co to je za blbost? Kdo tady zmodifikoval dilo nekoho jinyho aby z ne vytvoril svoje??

    Ty sceny z googlu prece nejsou zadne fotky z casopisu – u kterych nejaky autory vymyslel kompozici, svetlo a vsecko ostatni? Jsou to poslepovane plne panoramaticke sceny, kde o nejake kompozici lze hovorit jen ve velmi zjednodusene forme, a to co si z toho tady autor poskladal je prece jenom jeho vlastni dilo, s vlastnim umeleckym prinosem??

    Na ty reci o postmodernim umeni tenhle Vas komentar tedy vubec nesedi. At uz se mi tenhle koncept libi nebo ne (spis jakztakz jo), rozhodne z nej svebytne dilo vytvoril sam autor, ne GOOGLE snimaci robot.

  • Dekuji za reakci i vam, ale zrejme jste nepochopil, co jsem chtel rict nebo jste si muj prispevek precetl jen letmo. Netvrdim, ze to jsou fotky z casopisu a netvrdim, ze to dilo vytvoril Google robot.
    To, co je na Google maps, je serie jedenactic fotografii slozenych do panoramatu. Tedy napr. svetlo, stanoviste a uhel zaberu, prvky a jejich vzajemna pozice vuci sobe je dana. Jedine, co lze menit je vyrez. Abych to tedy opet shrnul: autorovo dilo jsou vyrezy z fotografii. Nic vic, nic min.

    >Co to je za blbost? Kdo tady zmodifikoval dilo nekoho >jinyho aby z ne vytvoril svoje??

    To neni blbost, je to presne tak – autor zmodifikoval dilo Google a z nej vytvoril svoje. Vsimnete si prosim, ze nerikam, ze to je nepripustne, spatne atd.

    >Na ty reci o postmodernim umeni tenhle Vas komentar tedy vubec nesedi.
    Reci o postmodernim umeni tady sedi velmi dobre. Postmoderni autori nedelaji jen to, ze by vzali neci dilo a vystavili ho (tedy az na vyjimky :-), ale vezmou neci dilo, zmodifikuji ho a vystavi ho. A to je presne ten postup, o kterem se tu bavime.

  • on to „autor“ myslel především jako žert a veselou parodii právě na ono postmoderní umění a konceptuální „akty převzetí cizích děl“.

    nicméně ani tak si nemyslím, že to celé lze vidět tak černobíle jak naznačuje Petr… on ten průběh snímání těch fotek není zas až tak extrémně odlišný od skutečného focení. píšete, že „jediné, co lze změnit, je výřez“. ale skutečné focení také nakonec není nic jiného, než zarámování toho správného výřezu reality do hledáčku fotoaparátu.
    můžete namítnout, že jde ještě o světlo, místo či moment. ale to máte stejné jako v realitě: se světlem nenaděláte nic (pokud se tedy bavíme o dokumentu), a místo a moment jsou spolu tak pevně provázány, že právě pohybem hledáme momenty – pokud se někde nic zajímavého neděje, přejdeme na místo jiné. a pohyb po google maps je až překvapivě svobodný.

    co jsem vlastně chtěl naznačit je, že celý ten koncept je jen tak „dobrý“ (originální/věrný), jak reálný může být celý google 😉

Napsat komentář